 |
 |
TAKTIKA
MANÉVRY
BFM (Basic Flight Maneuvers) tedy základní manévry jsou chléb a sůl vzdušného souboje a jejich perfektní zvládnutí je naprosto nezbytné, chcete-li mít ve vzduchu nějakou šanci. Nejde o nic složitého, jsou to ve sve podstatě velice jednoduché manévry, které vám vejdou do krve už po kratkém tréninku. Ovšem věnujte jim nějaký čas a i později, když budete mít někdy čas a chuť, tak si je zopakujte. Budu používat hlavně anglické názvy, protože tak se nazývají ve většině zdrojů na Internetu, kde budu vědět český nazev, pro přehled doplním.
Koordinovaná zatáčka
Immelmann
Split-S
Break turn - ostra (úhybná )
zatáčka
Chandalle - stoupavá
zatáčka
High YoYo - Vysoké YoYo
Low YoYo - Nízké YoYo
Barrel Roll
Wingover
Hammerhead
Sliceback
editorial:
Fokker Bounce
Luftwaffe Stomp
Pitchback
Kuban
Obranná spirála
Klidná volná zatáčka ve vodorovné rovinně, prováděná pomocí náklonu letadla a kontrolování skluzu letadla směrovkou. Její charakteristickou vlastností je udržování stále stejné rychlosti letadla, tedy šetření energii. Pro její správné provedeni je potřeba kontrolovat indikátor skluzu těsně pod umělým horizontem na každé palubní desce. Abyste měli řídící plochy dobře sladěné, musí byt kulička indikátoru přesně uprostřed, kdyz je vychýlená na jednu či druhou stranu, letadlo vám klouže bokem (nos letadla neni v trase letu, ale mirně šikmo, a letadlo pak klade větsí odpor vzduchu) a je nutné ho vyrovnat pomocí směrovky. Tento manévr můžou správně provést jen piloti, kteří maji směrovku na analogovem ovládání, tedy buď pedály nebo kroutící joystick.Méně šťastní piloti, kteří ovládají směrovku pomocí klávesnice se o tento manévr ani nemusi pokoušet.
Výhody: Pomocí této zatáčky lze měnit směr
bez ztraty rychlosti, a při vhodnem použiti v přímém boji
lze tak šetřit energii, zatímco váš protivník muže
provádět vice ztratový manévr.
Nevýhody: Tohle není nejrychlejší způsob, jak
změnit směr, a rozhodne nesetřese banditu z vašeho ocasu,
tedy v boji si tento manévr můžete dovolit, jen když nejste v
bezprostředním nebezpecí. Je to spíše použitellné ve fázi
těsně před bojem, nebo těsne po boji, kdy se stihacky od sebe
drži ve vzájemném dohledu, ale nejsou v bezprostředním
kontaktu.
|
|
Manévr k změně směru a výsky obvykle o 180°. Provádí se zvednutím letadla do kolmého letu, natočením hřbetu letadla (směr vaší kabiny) do požadovaného směru, ve kterém chcete dál letět (pro případ, ze se neotačite o 180°), přitažením páky přejdete do vodorovného letu na zádech a otočíte letadlo do normální polohy. Je nutné, abyste si kontrolovali vstupní rychlost na začatku manévru, u větsiny strojů to mužete provést od cca 300 km/h (200 mph), většinou i pri nižších rychlostech, ale to už vyžaduje více zkušenosti s daným letadlem, protože v horní časti manévru, kde zpomalíte k pádove rychlosti jsou letadla velmi težce ovladatelná a u některých hrozí snadná vyvrtka.
Výhody: Je to nejrychlejší způsob, jak nabrat
výšku, a zároveň je to velmi efektivni způsob, jak změnit
smer letu, protož natočeni letadla (rolování) ve svislé
časti manévru je téměř okamžite a nevydávate za něj navic
skoro žádnou pohybovou energii. Je to nejlepsi zpusob
otáčení huře točících strojů jako P-51, P47, nebo Fw190,
ale je to výhodne pro jakýkoliv další stroj.
Nevýhody: Tento manévr nelze provést, máte-li za zadkem
nebo v blízkém okolí (zvlášt nad vámi) srovnatelně
rychlého nebo rychlejšího banditu, protože při přecházení
do vodorovného letu ve finální části manévru je vaše
letadlo pomale a neovladatelne, doslova křiči "tady je
sedici kachna", a proti utočícímu letadlu ze zadní
polosféry to už vůbec není použitelné, protože jakýkoliv
obranný manévr směrem vzhůru je pro útočíka teměř
splněný sen o snadnem cíli.
 |
Manévr k změně směru a výšky obvykle o 180°. Provádí se otočením letadla na záda a přechodem do střemhlavého letu. Ve střemhlavém letu se natočíte do směru, kterým chcete manévr opustit a přitáhnutím páky vyrovnáte let do vodorovného. Tento manévr je vlastne opak Immelmanna, a je pro něj lepší vstupovat do něj spíše v nizkých rychlostech, klidně i pádových rychlostech, protože během manévru letadlo zrychli, a je nutné dávat pozor na maximálni rychlost (a pochopitelně i výšku nad zemí, opravdu není dobrý nápad dělat split-s ve výšce pod 1000 stop)
Výhody: Je používaný převažně jako
obranný manévr, zvlášt proti rychle nalétavajícímu stroji
ze zadní polosfery, ovšem též se používa jako zahajovací
manévr na níže letící cíle. Přeletíte nad nepřítelem a
spustíte se za jeho ocas. Ve svislé části letu mužete
natáčením (rolováním) v podélne ose snadno reagovat na
pohyb obránce, protože natáčení letadla je nesrovnatelně
rychlejší než sebelepsi vodorovná otáčka obránce.
Nevýhody: Je to manévr zásadně plýtvající vaší
celkovou energii (výška + rychlost) a mimo momenty, kdy máte
značnou vyškovou převahu nad vaši obětí nebo naopak jste
přílíš pomalí na to, abyste nějak smysluplně uhnuli
rychlému útočníkovi, tedy v běžném boji je to obecně
špatná až nevhodna taktika (nesledujete-li tím něco
zvláštního). I pro odrážení útoků vyšších letadel to
je až jako poslední možnost, protože tím jen odkládáte
bezprostřední nebezpečí bez šance na nějakou změnu
situace.
Jednoduchý manévr k rychlé změně směru, obvykle ve vodorovné rovinně. Nejjednodušší, nejinstinktivnější a zarověn často nejhorši manévr, který lze s letadlem udělat. Realizuje se snadno pomocí naklonění letadla do směru otáčení a přitaženi páky (bacha na varovné drnčení mezního režimu). Letadlo se začne otáčet tak rychle, jak jen to v dané rychlosti a naloženi příslusný typ stroje umí, je pod vysokým prětížením (často hrozí i dočasné zatemnění zraku pilota při přiliš vysokém přetížení G) a hlavne rychle ztrací rychlost. Jak moc rychle ztráci rychlost záleží na příslušnem stroji, například Fw190A serie si chvílí drží vysokou rychlost a po poklesu pod 450 km/h začne při dalším točeni zbývající rychlost ztrácet velice rychle běhěm jediné další otáčky, zatímco Spitfire všech typů je schopný provést ostrou 360° zatáčku a stále mít dost zbývajici energie.
Výhody: Když na vás zezadu útočí nepřitel,
vaším prvním úkolem je zvýšit rychost vzájemného
približování a zaroveň zvětšit útočníkuv uhel útoku
(úhel mezi vaším směrem letu a útočníkovým), a tak
zkrátit a co nejvic ztižit utočníkovi střeleckou
příležitost. Ostrá otočka směrem k útočníkovi ovšem
musí být správně načasovana, když ji uděláte přílíš
brzo, útočník se prizpůsobí, když ji uděláte příliš
pozdě, tak už toho se zničeným letadlem moc nesvedete.
Nejlepší je otačka tesně pred tím, než útočník zahají
palbu, ale to tady je trochu nejisté, zvlášt když musíte
předpokládat, že vaše zatáčka dorazi na počítač
útočníka se zpožděním, tedy že vy uz jste začali uhýbat
a váš protivník u sebe ve stejnou dobu zahají palbu na stále
ještě rovně letící cíl. Tomuhle problému se říka net
lag, a budu se jeho vlivu na online letáni věnovat na jiém
místě.
Nevýhody: Je to velmi snadno předvídatelný
manévr, a někteří piloti, zvlášť piloti 190tek a dalších
huře zatačejících strojů jsou často vytrénovani právě ve
střelbě na takto uhýbajici cíl. Je to náročný manévr na
spravně časovani, nesprávně načasovaný vede k dobre
střelecke příležitosti. A nejhorsi efekt je, že v první
fázi obratu vystavíte protivníkovi letadlo zezhora místo
zezadu a to je mnohem rozměrnějsi cil, navic s vaší
maličkosti přímo uprostred. Poslední nevýhoda je, že tento
manévr spalí dost pohybové energie a vy se pak jen obtížne
mužete dostat k nějaké učinější odpovědí, zvlášt když
si útočník snaží svoji pohybovou energii uchovat a šetri s
ni.
Chandelle je podobne jako koordinovana zatáčka spíše taktický manévr v přípravných nebo v klidnějších fázích souboje. Je to koordinovana zatáčka zkombinovaná se stoupáním, a při správnem provedení byste měli vystoupat stejně dobře a vysoko jako při normálním přímém stoupaní (jestli se pamatujete, tak koordinovana zatáčka znamenala změnu smeru bez zpomaleni, takze v tomto manévru se podílí na změně směru a jediná zpomalující složka by melo být práve jenom stoupání, žadně další brzdění zpusobené zatačením). Provádí se zahájením stoupaní (obvykle mírné, ne nijak prudke stoupaní) a postupným naklánením letadla do směru zatáčení a podle indikátoru skluzu (kuličky) vyladěného zatáčení. Mělí byste po ukončení manévru letět v obrácenem směru alespon o 1 - 2 km výše (podle typu letadla). Ze všech zatím uvedených manévrů je tenhle asi nejsložitějsí a není tak používaný, ale ani to ještě neni moc složité, počkejte si na druhou sérii složitých BFM manévrů a pak žehrejte.
Výhody: Efektivní otáčení a nabírání vyšky bez
zbytečného plýtvání energie. Ideálni například po
zjištění nepřátelských letadel ve stejné výšce za
účelem získání co nejlepší počáteční pozice
(rozumějte, vyškové převahy).
Nevýhody: Stejně jako koordinovaná zatáčka to
neni manévr pro bezprostřední souboj, tedy jestli se na váš
ocas rapidně približuje útočník, nebo už tam dokonce visí,
tak chandelle je to poslední, co by vás mělo napadnout.
 |
Vysoké YoYo je manévr pro změnu směru, se kterým jste schopni zmenšit poloměr vaší "zatáčky", získat tak další možnost ke střelbě na uhýbajícího protivníka a přitom si uchovávat svoji pohybovou energii. Je to nejspíš nejčastějí prováděný útočný manévr, kdyz sledujete pomalejšího protivníka, který se vam snaží uhnout ostrým zatáčením (aka Break turn). Provádí se přechodem do šikmého stoupání, ne víc jak 60° stupňů, potom natočíte letadlo hřbetem šikmo dolu (pro piloty s malou představivosti je to něco mezi letem na zádech a letem na boku ;) s natočením na tu stranu, na kterou chcete zatočit a přitáhnete páku, čímž provedete ostrou zatáčku směrem šikmo dolu a skončíte ve vodorovném letu ve stejné vyšce při stejné rychlosti jako na začatku manévru.
Nabírání vyšky na začátku manévru slouží v první řadě ke zpomalení letadla (tedy ke zmenšení poloměru otáčky) a současné dočasné "konzervace" vaší rychlosti na výšku. Druhá významná výhoda je, že otáčka šikmo k zemi, kterou provádíte na vrcholu manévru, je posílená gravitací, tedy se otočíte snadněji, rychleji a s ještě menším poloměrem. A v závěrečné fázi, tedy běhěm ostré zatáčky a následného vyrovnáni do vodorovného letu, se vaše výška, kterou jste si "nastřádali" na začátku manévru, využije na opětovné zrychlení do původní rychlosti, takže ve výsledku jste se otočili, jak jste chtěli a přítom jste nezpomalili ani o fous. To neni pro vaši kořist dobrá zpráva.
Výhody: Je to jeden z hlavních útočných manévru, kde útočíte ze zadní polosféry na pomalejší cíl, například s výškovou převahou. Umožnuje vám sledovat protivníka skrze jeho úhybne zatáčky a přitom neztrácet vaši rychlostní převahu (on ve svém uhybném manévru nějakou ztratit musí). Druhá hlavní výhoda je, že takhle se dokažete udržet i za ocasem lépe točícího stroje, napřiklad 109ka, ale i 190ka se tak snadno udrži za Spitem.
Nevýhody: Je to profláknutý manévr, a zkušený pilot obránce ho okamžitě pozná a může vám to trochu zkomplikovat, ovšem to bude vysvětlené až v lekcích ACM. Nedokážete se tímhle manévrem otočit rychleji než kdybyste provedli jednoduchou maximálne utaženou ostrou zatáčku. Je to riskantni manévr, jestliže máte za sebou protivníka v učínném dostřelu, protože běhěm stoupání by jste byli snadný cíl.
 |
Nízké YoYo je manévr k dočasnému zrychlení otáčení a k získání lepší pozice ke střelbě v klasickém otáčkovém souboji, kde se snažíte přetočit protivníka, ovšem za tu pozici se platí výškou a rychlostí. Provádí se podobně jako vysoké yoyo, jen na začátku nikam nestoupáte, ale rovnou se otočíte šikmo, a provedete zatačku s nosem letadla namířenym šikmo k zemi a zakončíto to krátkým stoupáním k vašemu cíli.
Obvykle se v točívém souboji letadla pohybují pod svými optimálnímí manévrovacímí rychlostmi (většinou tak kolem 200-300km/h, zatímco optimální rychlost je tak 300-400km/h), takže lehkym klesáním běhěm první části zatáčky naberete a dál i udržíte vyšší rychlost pro rychlejší otáčení.
Výhody: Krátkodobé zrychlení otáčení, kterym můžete vašho protivníka zaskočit.
Nevýhody: Je to ztrátový manévr s ohledem na energii letadla. Získáváte dočasnou výhodu, kterou lze neutralizovat (zase pokročilé ACM), a výšky nemáte nekonečně mnoho na plýtvání.
 |
Barrel Roll je manévr, ve kterém vaše letadlo "opisuje" ve směru letu "šroubovnici". Provádí se tak, ze ve vodorovném letu mírně přitáhnete páku k sobě a zároveň vyšlápnete pedály na stranu otáčení. Tak to chvíli držíte a jen děléte drobne korekce pro udržení se v původním směru. Je to jeden z obranných manévrů před rychlejším útočníkem, kde se snažíte mu uhnout a zároveň nezahazujete šanci na zlepšení vzájemne situace jako u jednoduchého break turnu. Vaším cílem je zpomalit co nejvíc pohyb dopředu, čehož docilujete rozložením vašeho pohybu do krouženi a přitom si uchovat původní směr letu. Váš protivník se vás pokusi zasáhnout, ale to je velice obtížné a delší dávka je přímo vyloučená. A jestli se vás bude snažit zasáhnout až do poslední chvíle, tak proletí přímo středem vaši spirály (je rychlejší a nedokáže tak rychle zpomalit) a přímo před vaše zbraně.
Výhody: Manévr spadá do oblasti agresivní obrany, kde za cenu určitého minimálního rizika se snažíte obrátit role a sundat vašeho nepřítele dřív než řekne borůvkový koláč. Znesnadňujete mu jeho míření, vaším pomalejším postupem vpřed zvyšujete rychlost přibližování, což opět útočníkovi dává méně času na zaměření, a přítom si necháváte co nejlepší pozici a rychlost pro další boj.
Nevýhody: Zásadní nevýhoda je, že dobrý střelec v slušne vyzbrojeném letadle váas i tak muže važne poškodit, a jestli sedi v pohyblivé artilérii jako 109K, 110G, nebo další létajicí tanky, tak je barrel roll na nic, protoze jemu pak stačí i kratičká dávka. Druhá nevýhoda je, když útočník včas rozpozná váš záměř, protože může útok přerušit, nabrat vyšku a celkem bezpečně zahajít nový útok.
 |
Manifik manévr 1, oblíbená to zábava
LW pilotů. Prakticky použitelný manévr pouze pro letadla s
dobrým ovládáním směrovky při nízkých rychlostech (tedy
LW stroje).
Provádí se šikmým stoupáním až do okamžiku zpomalení na
pádovou rychlost, kde prudce vyšlápnete směrovku (obvykle
doleva, záleží na typu letadla) a otočite se kolem jednoho
křídla. Křidelky si pomáhate v uchování kontroly nad
strojem. Vzápětí se vracíte opačným směrem, klesáte a
tedy zrychlujete a manévr ukončíte ve stejné vyšce, v jaké
jste začali stoupat. Toto je TEŽKÝ manévr, a jeho zvládnutí
vyžaduje intenzivní cvičení, navíc v areně má jen omezené
využití, ovšem občas se hodí.
 |
Manifik manévr 2, oblíbená to zábava
LW pilotů a pilotů P38 a P47. PLatí pro něj stejné naroky
jako pro wingover, a je minimálne stejně obtížný.
Provádí se v naprosto kolmém letu vzhůru, kde na vrcholu
manévru v momentě, kdy uz pomalu ztrácíte kontrolu nad
řízením, prudce vyšlápnete směrovku a otočíte letadlo
doslova na místě. Křídélky opět vylaďujete drobné
detaily. Moment, kdy zabrat směrovkou, jestli ztlumit otáčky
motoru, a jak korigovat křidélky záleží na typu letadla a
jeho naložení (palivu). Liši se to dost.
Pro motivaci, nejrychlejší čistý čas na otočení je 1.6 s
(počítáno od aplikace směrovky po střemhlavý let), takže
zajemcí můžou trénovat dle libosti.
Tajný manévr LW, originálně v realu nazvaný "Luftwaffe Stomp"
editorial:
 |
Tento manévr je proveditelný jen v určitých typech letadel s dobrou ovladatelností směrovky při vysokých rychlostech. Zahajuje se podobně jako vysoké yoyo - strmým stoupaním s naklonenými křídly a vykopnutou směrovkou směrem nahoru. Tedy při zatáčce doleva je směrovka vykoplá doprava. Letadlo tedy stoupá jakoby smykem. Jinými slovy nos letadla je nasměrován výše než vektor jeho pohybu.
Pohyb, který letadlo vykonává je ovšem opačným směrem, než je zamýšlené otočení letadla. V okamžiku, kdy se letadlo dostane na vrchol svého stoupání, kde by normálně mělo přejít do klesavé části yoya, pilot vykopne prudce směrovku na druhou stranu - tedy dolů - a potlačí páku. To vrhne letoun do prudké vývrtky okolo spodního křídla. Něco jako snap roll s příchutí ploché vývrtky. Kontrolu nad manévrem pilot udržuje pomocí křidélek. Manévr tedy vypadá tak, že pilot nejprve otáčí letadlo stoupáním a směrovkou směrem ven ze zamýšleného otočení a pak náhle pomocí náhlého vykopnutí směrovky na opačnou stranu a potlačením uvede letadlo do vývrtky či smyku ve směru zamýšlené otáčky. Výsledkem je náhlý a pro soupeře nečekaný obrat o 180°.
Manévr je potřeba provést při velmi vysokých rychlostech - z toho vyplývá i to, v jakých letadlech je to vůbec možné.
Pitchback je ve své podstatě nakloneny Immelman. Jinými slovy jsou křídla letounu při vstupu do manévru nikoliv rovnoběžná s horizontem, nýbrž nakloněná do nějakého úhlu. Z toho vyplývají i ostatní odlišnosti od Immelmana. Jednak se pozice letadla změní nejen vertikálně ale i horizontálně, což znamená obětování části energie na provedení změny směru v horizontálně velmi utažené zatáčce. Je také obtížnější sledovat pro soupeře takovýto manévr následovat. Výhody tohoto manévru jsou stejne jako výhody Immelmana s onou menší změnou, že se letadlo nepohybuje po jedné rovině a tudíž se hůře zaměřuje. Navíc pitchback umožňuje si již na začátku manévru vybrat, kam bude letoun po ukončení manévru směřovat.
Princip a účel tohoto manévru je stejný jako u Immelmana nebo pitchbacku. Provedení vypadá jako poloviční Immelman následovaný polovičním zvratem (split-S). Tedy zahajuje se zvednutím letadla do strmého letu, avšak v okamžiku, kdy je letadlo "ve svíčce", pilot letoun obrátí pomocí křidélek na záda (půlvýkrut) a přitáhne. Letoun v tomto momentu směřuje stejným směrem jako na začátku. Tohoto manévru se dá využít ke konzervaci energie při útoku na soupeře, který začne s prudkými úhybnými manévry. Plní zde de facto funkci vysokého yoya s tím rozdílem, že během půlkubanu se nemění směr letounu v horizontále. Velmi dobrý způsob kontroly přiblížení se k soupeři, který se brání rolováním. V manévru lze pokračovat trvalým přitahováním páky, což vyústí ve zvrat. S dostatkem rychlosti se dá využít jako obranný manévr.
Obranná spirála je čistě defensivní manévr, i když za určitých okolností může vést k převrácení situace. Její provedení spočívá v ostré utažené klesavé zatáčce. Klesání musí být natolik prudké, aby letadlo nabíralo rychlost, v případě, že již velkou rychlost má, aby ji neztrácelo. Pro útočníka je téměř nemožné se trefit. Jedná se o efektivní manévr u letadel, která dobře drží energii a dobře se ovládají ve vyšších rychlostech. Jestliže má utočník letadlo, které tak dobře nesnáší vyšší rychlosti, v určitý okamžik začne ztrácet svoji převahu a pak již jen stačí odletět pryč. Většinou letadla skončí v situaci, kdy jedno druhé má "nad hlavou". První kdo v takové situaci přeruší spirálu, se dostává do nepříjemné situace, protože druhé letadlo, které má teď zhruba stejně energie, může jednak uprchnout a jednak se zavěsit za prvního. V případě, že takováto spirála pokračuje až do země, je nutné si uvědomit, že letouny neletí stejnou dráhu a tudíž jedno letadlo bude moci vykroutit jeden závit navíc, což mu dává výše popsanou výhodu.
manoce