TAKTIKA
STŘELECKÁ MAGIE
Základní
pravidla
Deflekční střílení,
tracking shot, snap shot
Konvergence
Pokles střel aneb balistika
Další vlivy na střelbu
Takticko technická data
palubních zbraní
Malorážové kulomety
Kanony
30mm kanon Mk 108
Kanony 37mm a 75mm
Střilet v krátkých dávkách, pro zastřílení jen malé pohlazení spouště a teprve po spravném namíření pustit zbraně naplno.
Nehonit střelami cíl. Když poprvé minu, přestanu střilet, zaměřím znova a vystřelím krátičkou davku pro kontrolu, nebudu držet křečovitě spoušt a s ječícími zbraněmi teprve spravně zaměřovat, je to plýtvaní munice.
Při útoku na pozemni cíle jako flaky je lepši zamiřit na zem před flak, a pomalu posouvat bod dopadu střel přes flak. Teprve až budete mít hodně zkušeností, jděte na flak prímo.
Střilet na jednu část letadla, nesnažit se kropit a rozsekat cele letadlo, křidlo nebo kormidla přece bohatě stačí.
Střilet z tak těsne blízkosti, na jakou si troufáte.
Držet letadlo ve stejné manévrovací rovině jako cíl (vaše a jeho křídla musí být rovnoběžná, tedy stejně nakloněná).
Útočíte-li na nic netušící letadlo, střílejte rovnou naplno, ať má minimální čas na reakci, protože oťukávání cíle zaměřovacími vystřely by ho velice rychle probralo.
Deflekční střílení - Tracking shots Vs Snap shots
Deflekční stříleni - Predmiřováni před cíl podle jeho
trajektorie letu
Tracking shot - Zaměřená střelba
Cíl sledujete minimálně nekolik vteřin a palíte dávku v jeho trajektorii letu, tak aby celá zasáhla. Obvykle střelba z pozice na 6 hodinách, tedy na ocase protivníka.
Snap shot - Palba "od boku"
Buď se vám cíl dostane do cesty na krátky okamžik (například běhěm nůžek) a nemáte čas pečlivě zaměřit, nebo sice cíl sledujete bezpečne, ale nemáte šanci ho z této pozice zasáhnout víc jak jednotlivými zásahy (např. proléta kolmo na váš směr letu zleva doprava)
Na typu vašeho letadla a protivníkova a na vaši výzbroji záleží taktika, kterou pro boj zvolíte.
Jestliže sedíte v méně
obratnem letadle, tak se vám těžko podarí usadit se na ocas
protivníka a udržet se tak dlouho, aby jste mohli přesně
střílet delší davku (jestli tedy protivník za něco stojí).
Takže budete spiš spoléhat na palbu pod obtížnými úhly, a
malé zásahy. Většina méně obratnějších strojů býva
solidně vyzbrojena kanony, a na ty víc než krátke zásahy
stejně není potřeba.
Největší uskalí útoku pod vysokými úhly je nutnost hodne
předměřovat před pohybujícího se protivníka, často ani ne
na rovné, ale ruzkě pokroucené trajektorii cíle (z vašeho
pohledu). Na to neni žádna rada dobrá, to chce jen cvičit a
cvičit a cvičit, dokud to nebudete mít v oku. Dobrá
cvičební metoda je v offline režimu Bomber Ambush, kde si
zapnete nesmrtelnost a nekonecno munice (doporucuju verzi 2.76 a
vyssi, 2.70 je pro trenink dost nevhodna), a budete zkouset delat
nalety na bombardery z boku, ze zhora nebo zepredu pod ruznymi
uhly a snazit se je v pravy moment zasahnout. Vemte si na to
radeji nejake rychle letadlo, treba Mustanga, at je nemusite moc
dlouho honit nez se dostanete do dalsi pozice a hlavne, neutocte
na ne zezadu, to pak neni trenink deflekcniho strileni, a taky je
to nejhorsi zpusob, jak bombardery napadnout (vypněte si
nesmrtelnost a zautočte zezadu....).
Jesliže sedíte v
približne stejně obratném letadle nebo obratnějším než má
váš protivník, tak se mužete snažit dostat na jeho ocas,
odkud máte nejsnažší možnost střelby. Když budete na jeho
ocasu, tak dřive než začnete střílet, musíte mit křídla
ve stejné rovině jako cíl (tedy stejně nakloněná,
rovnobežná). Pak se vám znatelně usnadní míření na cíl a
zároveň máte mnohem větší šancí, že ho zasáhnete všemi
zbraněmi najednou (platí pro zbraně v křídlech). Podle druhu
zbraně a vzdálenosti a podle velikosti přetížení G behěm
zaměřování nastavíte zaměřovač před cíl v jeho směru
letu a vypalte kratičkou dávku. Podle jejího letu případně
poupravte míření a vystřelte znovu. V momentě, kdy
zasáhnete cíl, rozežhavte zbraně naplno, ať trpí.
Tenhle způsob střelby (tracking shot) je na provedení o dost
jednodušší a má silnější efekt než předchozí, a
trénovat se tak dá úplně všude, v offline Air Attack i v
aréně. Nejlepší je sehnat si kvalitní zaměřovač,
některé maji například specíální záměrne body pro vaše
zbraně, takže když srovnáte letadlo do jedne roviny s cílem
a položíte pomocný zaměrny bod odpovídající vzdálenosti k
cíli, máte jistotu, že zasáhnete.
Letadla Druhé světové války mívaly zbraně umístěné na různých částech draku, některá na nose, jiná v kořenech křídel nebo uprostřed křídel. Některá dokonce kombinaci obojího. Proto pro maximální účinnost se jednotlivé zbraně zaměřovaly na jeden centrální bod v předem dané vzdálenosti. Takže například 6 kulometu P-51 Mustang (3 a 3 v každém křídle) mohlo mít nastavenou konvergenci 250 yardu. V této vzdálenosti, tedy v 250 yardech se střely ze všech zbraní protínaly a koncentrovaly se tak do jediného "bodu smrti". Před touto vzdáleností střely směřovaly šikmo od křídel doprostřed, a po prolítnutí se začaly rozpylovat do stran. Můžete si snadno udělat pokus, vemte si Spitfire I a nastavte si konvergenci 100 yardu. Vzlétněte, přepněte do externího pohledu a vystřelte dávku. Uvidite jak proudy střely létají ve tvaru písmene X (a to je práve střed konvergence).
Pochopitelně je vaším
umyslem dostat cíl co nejbliž vaší konvergenci, a
koncentrovat tak svoje zbraně na jedno místo na letadle,
protože palba mimo konvergenci značne sníží celkovou
učinnost vašich zbraní, buď pokropíte cíl po cele jeho
ploše (málo učinné) a nebo zasahuje jen část vaších
zbraní.
Konvergence se nastavuje hlavně podle typu zbraní a jejich
umístění na letadle. Letadla, která mají zbraně v nose se o
konvergenci nemusí vůbec starat, a když si ji nechaji třeba
na standartně nastavených 300 yardu, budou spokojeni. Letadla
se zbraněmi v kořenech křídel by neměla mit konvergenci
vyšší než 300 yardů a letadla se zbraněmi uprostřed
křídel by měly mít tak maxímálne 250 yardů. Úpravy podle
konkrétního typu zbraně budou zmíněné na konci článku u
každého typu zbraně.
Střely tak jako všechno
podléhají gravitaci Země a na rozdíl od vašeho ctěného
letadla nemají ani křídla ani motor (nejsou to přece rakety).
Diky tomu spoléhají jen na energii, kterou jim udělí zbraň
při výstřelu, a tuto energii ztráceji běhěm letu (tření
vzduchu, aerodynamický odpor střely). Navíc hned po
opuštění hlavně se začínají propadat směrem k zemi,
nejřív neznatelně, ale s každým dalším momentem letu
stále rychleji. Částečné řešení tohoto problému můžete
udělat nastavením konvergence. Všechny zbraně od
malorážových kulometů až po 30mm kanon jsou konvergenci
ovlivnitelné, a při jejím nastavení se nastaví tak, že v
dané vzdálenosti se nejenom trajektorie střel protínají, ale
tež jsou ve správne výšce vašeho zaměřovače. Tedy při
konvergenci 300 yardů mužete na cíl v této vzdálenosti
zamířit přímo bez dalších korekcí a pustit mu pěkně
žilou.
Nevýhoda, které se stejně nevyhnete, spočívá v tom, že
mimo bod konvergence neletí střely ve spravné vyšce, protože
jsou namířene šikmo tak, aby dosáhly správne výšky až v
konvergenci. Na vašem stroji jsou většinou umístěně pod
vámi a pod zaměřovačem, takže minimálne v první polovině
vzdálenosti k bodu konvergence budou letět pod středem
zaměřovače. Na to nezapomeňte, když budete s nepřítelem
tělo na tělo např. pod 100 yardů (d1.0), a konvergenci budete
mít na víc jak 200, že musíte mířit ne přesně na cíl,
ale o chlup výše, protože by vaše střely cíl většinou jen
těsně podlétly.
Veliký vliv na dráhu
letu vaších střel má přetížení letadla v momentě
výstřelu. Přetížení se vám ukazuje na jednom malém
budiku, obvykle dole, a ručička tam cestuje po číselne
stupnici kolem -2 až +8 G. Ideální pro střelbu je 0G, tedy
"beztížny stav", ovšem ten je nepravděpodobný,
takže obvykle je nejlepši prakticky realizovatelné
přetíženi 1G, tedy běžná přitažlivost země. Při
zvyšujícím se přetížení se zrychluje pád střel (jen na
počátku), a protože nechci zabíhat do fyziky, tak se
spokojím s konstatovaním, že pro co nejlepši přesnost a
stabilitu střelby udržte letadlo běhěm střelby co nejměně
zatížene. To je trochu problém při naších oblíbených
honíčkách kolem dokola, ale dá se to přežit. Pochopitelně
lze cíl zasáhnout i při 6G, jen už musíte mít praxi.
Druhý vliv na střelbu má skluz letadla a úhel naběhu, tedy
odklon nosu letadla od skutečneho směru letu. Skluz letadla
vám ukazuje pod budíkem umělého horizontu vyvažovací
kulička. Čím víc je na jedné či druhé straně, tím víc
sklouzáváte do strany (to je obvykle vlivem vychýlení
směrového kormidla pedály). Druhá pomůcka je volitelně
zapnutelná, a to je krátká svislá zelená (nebo jakou barvu
máte zvolenou pro HUD) čárka v horní části kabiny. Při
skluzu se vychyluje do stran. Můžete si to vyzkoušet tak, že
běhěm letu dáte plné kormidlo na jednu stranu a křidelky
budete vyvažovat letadlo v rovinném letu. Jak kulička, tak
čárka budou vychýlené ke stranám, a když vystřelíte,
uvidíte že střely jsou zanašené bokem. Stejný problém
dostanete při ostrém stoupání, kde zpomalíte pod pádovou
rychlost, tam taky vám střely půjdou pěkně šejdrem.
Ty indikátory skluzu vám umožnují rychle zkontrolovat a
upravit zamíření doleva nebo doprava podle zanášení.
Bohužel pro zanášeni způsobene vysokým úhlem náběhu
žádná indikace není, to musíte uplně odhadnout sami.
Ve hře se setkáte s několika různými druhy palubních zbraní. Liší se kadencí, účinností, dostřelem i dalšími prvky a je důležité jejich parametry znát alespoň orientačně
Malorážové kulomety 7.7mm, 7.62mm, .303"
Lehké kulomety jsou častou výzbrojí letadel ze začatku války, ovšem pro svoji nedostatečnou účinnost se postupně stahovaly a nahrazovaly kanóny a velkorážovými kulomety. Jejich asi jediná silná stránka je opravdu vysoká kadence střelby, která vám umožnuje položit na cíl hustou olověnou stěnu, a tedy jsou velmi dobrou zbraní pro útoky na piloty a střelce letadel. Jejich zásadní nevýhoda je v směšně malé účinnosti střel umocněné navíc jejím rapidním poklesem k bodu mrazu na vzdálenosti víc jak 200 yardu, takže střelba na delší vzdálenost (tedy d2 a více) je mrhání střelivem. U letadel, které mají kulomety v křídlech (tedy RAF stroje Spitfire I a Hurricane I) je převelice důležité nastavení konvergence (ideálně 100-150 yardů) a střelba na cíl jen v blízkosti této vzdálenosti, což vám dá alespoň nějakou šanci zničit cíl.
Velkorážové kulomety 12.7mm, 13mm, .50"
Velkorážové kulomety jsou už v úplně jiné kategorii než předchozí prdítka, a pro vzájemne boje stíhaček jsou asi nejlepšími zbraněmi. Mají velmi plochou balistickou křivku a se vzdáleností ztráceji energii pomalu, takže zasáhnutí cíle i pod obtížnými úhly není nijak těžké. Stále sice nemají příliš vysokou učinnost, ale dokonce i 2 kulomety jsou při dobré mušce nebezpečne zbraně. Americká letadla maji obvykle 6 kulometů, P47 dokonce 8, a v tomto množství už jsou dostatečně učinné. Když vystřelíte dávku na cíl blízko vaší konvergence (pro E-fightery je optimálni konvergence 250-350 yardu, pro obratné bestie jako F6F Hellcat 150-250 podle vaší důvěry ve schopnost dostat se tak blízko k nepřiteli), tak to ten cíl muže opravdu rozsekat na cucky. Jsou to asi nejjednoduší zbraně pro novější piloty, je snadne s nimi zasáhnout cíl, jsou vcelku účinné a mají obvykle hromadu munice.
Kanóny 20mm MG FF, MG151/20, Hispano, Švak a další
Kanóny jsou nejúčinnější letecké zbraně, které máte k dispozici. Ve WB se vyskytuji obecně dvě generace kanonů, starší s pomalejší úsťovou rychlosti střely (MG FF a japonské kanony Zer) a novější, jejichž parametry se přibližují velkorážovým kulometům (Mg151/20, Hispano, kanony Ki84 - mimochodem nejlepši 20mm kanony ve hře, skoro dvakrat tak silné jako německé MG151ky). Jejich hlavní výhoda je, že jejich účinnost neklesá se vzdálenosti, protože jsou obvykle nabíjene tříštivými střelami (podle některých materiálů maji britská Hispana ve WB průbojné střely, a u nich pak účinnost klesa se vzdálenosti). Obecně jsou pomalejší kanony použitelné tak do 250 yardu, a rychlejši do 400 yardů, jsou sice ničivé v celém simulovaném rozsahu střel, tedy až na 1000 yardů, ale je vážně těžké se s nimi trefit, nehledě na to, že v novějších verzích WB než u 2.70ky je simulován rozptyl střel, takže střelba na dálku není příliš praktická.
Kanon 30mm Mk108 "Sbíječka ;-)"
Kanony 30mm na Bf109K, Bf110G2 a Me262 jsou nejděsivějšími zbraněmi v arzenálu WB letadel. Mají na svoji ráži a účinnost solidní kadenci, ovšem díky velikým projektilům velmi rychle ztráceji energii a klesají. Je těžke s nimi zasáhnout uhýbající cíl, ale stačí často jediný zásah a cíl se mění v konfety. Byly primárně navržené jako utočná zbraň proti bombardérům, a jako takové si vysloužily ohromný respekt a strach bombardovacích posádek. Není divu, stačí 3-5 projektilů na rozebráni B17ky, a to je pro bombárdéry velice špatná zpráva. Proti stíhačkám je diky svým horším balistickým charakteristikám mnohem náročnější, ovšem lze ovládnout a pak je to extrémně nebezpečná zbraň.
37mm kanon P-39 Airacobry a Jaku-9t (u Rusu) je agresivní zbraň učinností podobná 30mm kanónu Mk108, ovšem její balistická dráha je velmi špatná a už nelze ani sladit skrye nastavení konvergence s ostatními zbraněmi, takže nezaměřujete pomocí kříže, ale pomocí šestého smyslu. Na druhou stranu je to dobrá zbraň pro útoky na pozemní cíle, a na rozdíl od lehčích palubních zbraní je let projektilu sledován po celou dobu letu, takže se klidně mužete zavěsit nad bombardovací svaz a střílet klidně i na d15 vzdálenost.
75mm kanon na B25H je podobný případ jako 37mm kanon, ovšem dotaženy do extremu. Excelentní ničiva protizemní zbran a co to uděla, když zasáhne nedejbože letadlo, to raději ani nechtějte vědet. Ovšem podle chovaní je to šílená palubní houfnice, takže střilí opravdu velice pomalu, po obtížné balistické křivce a má velice málo munice.