TAKTIKA

Tato rubrika se zabývá taktikou vzdušného boje, dovíte se zde o veškerých tajemstvích útoku a obrany při vzdušném boji. Většinu textů, zde použitých napsal
Filip "Skywolf" Kraus.

V některých případech je připojen i film. K přehrání tohoto souboru je třeba mít nainstalovanou verzi Warbirds, která funguje na ruskem free hostu.

Historie

Před druhou světovou válkou byly stihačky stavěny tak, aby dokázaly co nejrychleji zatáčet ve vodorovné rovině, protože tehdejší představa o takticke vzdušného souboje se zakládala na schopnosti stroje ostrou zatáčkou se dostat za nepřátelske letadlo a tam se udržet dost dlouho na to, aby jej bylo možne sestřelit. K tomu byla schopnost rychlého otáčení letadla kritická, protože hlavně na ní záleželo, které letadlo se dostane do výhodne palebně pozice dřív. Rychlost otáčení letadla závisí na zatížení křídel, takže se tehdejší stroje stavěly pokud možno co nejlehčí a na pancéřování nezbývalo moc prostoru. Typickým představitelem a přímo mistrovským zosobněním předválečného konceptu stíhacího stroje bylo japonske námořní Mitsubishi A6M Reisen známe jako Zeke či ješte více jako Zero. Letadlo, které zahodilo veškerou ochranu pilota a stroje ve prospěch manévrovatelnosti při nizkých rychlostech, se stalo symbolem začátku války. Bylo nepředstavitelně obratné, točilo se jak dábel a k tomu bylo rychlejší a lépe stoupajicí než cokoliv jiného v tehdejší době, o na svoji dobu silné výzbroji dvou kanónů nemluvě. Při pohledu na parametry tohoto stroje by se dalo považovat za ultimátní stíhačku, alespoň podle tehdejších představ.

Bohužel počínaje španělskou občanskou válkou, kde byly mimo dalších tehdejších superobratných strojů ruské výroby I-15 a I-152 nasazeny i nové německé Messerschmidty Bf-109, vysoce výkonné stroje, které ovšem neměly zdaleka tak dobré charakteristky obratnosti jako ruske Čajky. Podle tehdejších taktických představ měl sice Bf109 výkonnostní převahu, ale v samotném souboji s Čajkami byl těžce znevýhodněn. Tehdy Luftwaffe začala rozvíjet taktiky ze střípků z konce prvni světové války, založené na využití vyšší rychlosti a lepší stoupavosti místo zbytečných snah o přetočení mnohem hbitějších ruských strojů. Taktiky se osvědčily a později skrze trpke lekce se je naučili i ostatní válčící národy, hlavně Američané.
Běhěm průbehu války pak přicházely další a další stroje, které už nebyly stavěné na intenzivní otáčení a manévrování, ale kladly důraz na rychlost, odolnost a palebnou sílu. Tento přístup se pak zvlášt v Pacifiku drtivě osvědčil, kde mnohem obratnější Zera a další japonské stroje najednou stály proti americkým těžce pancěřovaným, rychlým a dobře vyzbrojeným stíhačkám a zjistila, že jejich obratnost je sice fajn, ale nemají možnost ji použít, když protivník nechce. Vlastně jen skrze skutečné mistrovství stále se tenčícího japonského sboru elitních pilotů představovala japonská letadla stále nebezpečí, ovšem nijak moc jim to nepomohlo, a novou generaci stíhaček dostali přiliš pozdě, aby něco změnili.

Základy úhlových soubojů (angle fighting, aka Turn'n'Burn)

Rychlost otáčení v závislosto na rychlosti letu
Sledování protivníka
Naklad letadla
Útok s převahou
Klapky
Horizontální nůžky

Většina začínajících bojových pilotů má představu o vzdušném souboji, kde letadla manévrují ve vodorovných utažených zatáčkách, aby se dostala za ocas protivníkova letadla. To je vcelku přesný popis úhlových soubojů, takže představit si tento styl boje neni pro nikoho náročné, doufám. Souboje spočívají primárně nejdřív ve využití své rychlosti k získání co nejlepší pozice, ovšem to je teprve začátek. Protože při maximálním točení letadlo postupně zpomaluje k pádové rychlosti, a při nízkých rychlostech už se nedokáže tak dobře točit, odehrává se zbytek souboje při tzv. stálém točení. To je maximální rychlost točení, kterou je letadlo schopné udržovat po dlouhou dobu (dokud mu nedojde palivo, pochopitelně).

Rychlost otočení letadla je daná jeho konstrukcí a zatížením, čím jeho křídla musí nést víc váhy, tím se letadlo točí hůře. Letadla jako Zero jsou velice lehká a dokáží se točit pomalu na místě jako káča, zatímco opačný extrém Fw-190 se dokáže točit asi tak jako ledoborec a ještě má pilot plné ruce práce, aby neztratil řízení. Z toho jednoznačne vyplývá nezbytnost znalosti vašeho a soupeřova stroje a hlavně vaše a jeho rychlost otáčení a vaše poloměry otáčení. Mimo případy, kdy jsou si letadla svým výkonem v zatáčkách velmi blízko, pak o vítězi nerozhoduje lepší pilot, ale lepší stroj. Proto je nutné vědět, jestli váš nepřítel se umí lépe točit než vy nebo naopak. Jestliže máte výhodu v točení, klidně se do něj pusťte, ale jestli má výhodu váš soupeř, tak točení je to poslední co byste chtěli dělat, tím by jste totiž sami dobrovolně vstoupili na jeho domácí území s téměř nulovou šancí na přežití.
Druhou velmi důležitou částí úhlového boje je poloměr otáčení letadla. Letadlo se nemusí otáčet tak dobře jako protivník, ale když má menší poloměr otáčení, tak se muže točit tzv. uvnitř otáčení protivníka, a i když ne trvale, tak alespoň na chvíli tak získat vhodnou pozici ke střelbě. To je přímo typický případ Spitfire Vb a Bf-109F. Spitfire se točí lépe, ale má vysoký poloměr zatáčky a 109ka se dokáže točit uvnitř jeho zatáčky. To znamená, že když má 109ku za zadkem, a začne se točit, tak 109ka na chvíli získa střeleckou šanci. Ovšem pilot 109ky na tuto výhodu nemůže sazet dlouho, protože i když se otočí na menším prostoru, tak ho Spitfire díky vyšší rychlosti otáčení doslova oběhne dokola a nakonec se mu za zadek dostane. Tedy 109ka si může dovolit chvilku se točit, ale pak musí přejít na jinou taktiku.

Je to ta nejzákladnější začátečnícká chyba, kterou ve vzdušných soubojích potkávám, když se méně obratný stroj (teď myslim v zatáčkách) pouští do nerovného a zbytečného souboje s více obratnym strojem. A proto stále opakuju, musíte bezpodmínečně znát parametry jednotlivých strojů, aby jste mohli pro boj vybrat takový způsob boje, ve kterém je vaše letadlo lepší než protivníkovo a NE naopak!

Samotný způsob boje je vcelku nudná záležitost, jediné co se po vás požaduje je dobrá kontrola nad letounem a vytažení a dlouhodobé udržování maximálně rychlého otáčení na hranici ztráty kontroly (varovné drnčení letadla bude opravdu hodně nahlas ;-). Takový souboj často upadá do nekončícího kolotoče, ve kterém se jedno či druhé letadlo snaží získat lepší pozici.

Rychlost otáčení v závislosti na rychlosti letu

Letadla se točí různě rychle při různých rychlostech. Velmi rychle (nad 300 mph) letadlo se netočí moc dobře a má potíže s vysokým přetížením a vysokým poloměrem otáčení. Středně rychlé letadlo (200-300mph) je na vrcholu svých manévrových schopností a dokáže se točit úplně nejlépe se středním poloměrem otáčení, této rychlosti se říká prahová rychlost (corner speed). Pomalé letadlo se už točí o dost pomaleji, ale zase má nejmenší poloměr otáčení. Proto když jste uprostřed točivého souboje a objeví se další protivník s vyšší rychlostí a půjde po vás, nezapomeňte, že po určitou dobu bude mít mnohem lepší rychlost otáčení a snadno se tak dostane za vás zadek.

Sledováni protivníka

Při otáčivém souboji musíte nepřetržitě sledovat protivníka, a kontrolovat, jestli získáváte vy, nebo on. Jestli získává on (tedy posouvá se k vašemu ocasu), tak je na čase vymyslet něco jiného, protože se za chvíli evidentně dostane do pozice ke střelbě, a tam ho vidět asi nechcete. Nikdy nepokračujte v manévru, který vám evidentně nepomůže.
Vždy se dívejte po okolí, jestli tam není jeho kolega. I když sedíte v obratnějším stroji, tak když se točíte s protivníkem, a jste už na jeho ocasu, tak se točite pouze stejnou rychlostí jako on, a tedy jeho kamarád se s vámi muže točit a sundat vás.

Náklad letadla

Na výkon točení mají vliv i případné podvěšené bomby nebo rakety, nebo hodně paliva. Můžete sedět v papírově obratnějším stroji než má protivník, ale když budete mít plnou nádrž a váš protivník bude mít poloprázdné nadrže, tak vás může nemile překvapit, palivo hraje opravdu významnou roli.

Útok s převahou

Když naleznete pomalejší letadlo pohybujicí se blízko pádové rychlosti a vy máte dostatek rychlost nebo se ještě lépe nacházíte blízko vasí prahové rychlosti, můžete na omezenou dobu vstoupit do úhlového souboje, protože vám vaše rychlost dává výhodu v rychlejším otáčení a tedy se mužete rychle dostat za protivníka a sundat ho dřív než zpomalíte. Když vidíte, že to nestihnete, přestaňte ho honit a odpoutejte se od něj.

Klapky

Všechna letadla jsou vybavena klapkami pro zvýšení vztlaku, ale jen některým z ních to může pomoct při manévrování. Americké stroje mívají bojové klapky nastavitelné na řadu stupňů a povytažení klapek o jeden až dva stupně často značně zlepší manévrovatelnost stroje při nízkých rychlostech. U takové P38 je používání klapek dokonce nezbytně nutné, správný pilot na P38 je šteluje na optimum každých pár vteřín. Detailni info o P38 je ovšem na dlouho a až na jindy. Totež platí u německých strojů, i když ty nemají až zas tak bohaté možnosti. Jeden stupínek u 109ky, jeden i více stupnů u 190ky nebo u 110ky jim dokáží značně zlepšit stabilitu a mírně vylepšit otáčivé schopnosti. Víc stupňu je ovšem už jen aerodynamická brzda a naopak má negativní vliv. Britské stroje mají obvykle jen jedno nastavení klapek a nemaji žádnou výhodu, pouze brzdí. Japonská Zera mají lehce zvýšenou obratnost na první stupeň, pak už je to jen brzda, ovšem Ki-43 a Ki-84 mají tzv. motýlí klapky, kde první stupeň vytahuje speciální vysoce účinné klapky, které znatelně pomáhají při manévrování. Je to nejvíc citelné u Ki84, ale i Oscar je může využit (i když asi jen proti dalšímu Oscarovi, protože přetoči všechna ostatní letadla už při normálním nastavení).
Klapky všeobecně můžou zlepšit manévrovací schopnosti a stablilitu ovládání při nízkých rychlostech, ale jejich použití snižuje rychlost letadla, takže si dávejte pozor na to, aby jste je měli vytažené JEN tehdy, kdy je skutečně potřebujete (a to při rovněm honění, nebo při klesání pro nabrání rychlosti zrovna není to pravé). Když vám klapky vyřadí běhěm boje ve vytažené pozici, tak máte dost značný problém, zvlášt když stojíte proti obratnějsímu nepřiteli, protože s vytaženými klapkami mu už asi neutečete...

Existují i další věci, které mají vliv na úhlový souboj, ale pro jejich pochopení je potřeba chápat pojem a použití energie letadla, a tomu se budu věnovat až v dalších lekcích, kde se pak vrátím i k pokročilým metodám pro úhlové souboje.

Horizontální nůžky

Taková speciální taktika odvozená částečně z klasického úhlového souboje jsou horizontální nůžky. Je to vysoce agresivní manévr, jehož cílem je vytlačit protivníka před sebe a zničit ho. Provádí se ostrým zatáčením vlevo a pak zase vpravo, obvykle nejdřív o 90°, tedy kolmo na původní směr a pak pravidelně o 180° nebo méně a jakoby šněrovat zatáčky za sebe, a tedy maximálním snižováním posunu letadla původním směrem. Musíte běhěm manévru sledovat protivníka a udržovat se mimo jeho rovinu letu, tedy otáčet vždy na opačnou stranu než on. Pro příklad, zahnete doleva a za sebou uvidíte protivníka sledujícího váš pohyb. V ten moment natočite letadlo na druhou stranu a provedete opačnou zatáčku. V momentě, kdy se protivník začne taky natáčet do vašeho směru, nakloňte se do původního smeru a zase proveďte otočku. Opakujte podle libosti a hlavně dbejte na správné časování (cvik, praxe), a za chvílí ho dostanete mimo rytmus. Když už nic jiného, tak mu tim alespon značne stížíte míření (tedy nemá-li výzbroj tanku, pak je to jedno) a snad to i dotáhnete domu. Ovšem takto je to čistě defenzivní manévr na snižení šance na zásáh a postupný ústup do bezpečí.

Hlavní a tou pravým smyslem nůžek je likvidace protivníka, který na vás sice útočí zezadu, ale má převahu rychlosti, a to pokud možno alespoň 100-200km/h. Vy, protože se točíte při nižší rychlosti, budete mít menší poloměr zatáčky a tedy dokážete na stejně dlouhém úseku provést více zatáček. Jestli váš protivník přistoupí na vaší hru a bude se vás snažit sledovat skrze manévr svým zatáčením, tak i když má třeba lepší stroj na otáčení, tak v danou chvílí jeho rychlost pracuje proti němu, a při snaze udržet rytmus střídajících se otáček (je to docela chytlavé ;-), najednou zjistí, že se otáčí před vámí, a vy tak získáte alespoň krátký moment na změnu jeho letadla na šrot. Pochopitelně při rozpoznáni tohoto manévru na něj existují účinné protiopatření, a proto vaším zakladním cílem je vstup do nůžek pokud možno zatajit, dokud pro něj není příliš pozdě.

Tipy:

• Letadlo s dobrým roll rate (otáčení v podélné ose pomocí křidélek) to může v nůžkách velmi dobře využít i když bude mít handicap v otáčení. Bude schopné měnit směr otáčení rychleji než protivník a tak získávat vteřínky na samotne točení. Pravě třeba 190ka, která se netoči moc dobře, ale má opravdu excelentni roll rate v nůžkách vyniká. Stejně tak nebezpečny je Spitfire IX, F4U Corsair nebo P40 ve vyšších rychlostech.

• Nezkoušejte to proti opravdu obratnému letadlu (Zero ;-), které se toči jak rychleji, tak s menším poloměrem, jestliže na začátku nemá opravdu vysokou převahu rychlosti (tak o 250 km/h a více). To by bylo zbytečné.

• Už vůbec to nezkoušejte proti težce vyzbrojeným strojům jako 109K, 110G2, 190A4, 190A8, P47, Hurricane 2 nebo i Ki84 s dobrým pilotem. Takové stroje mají takovou palebnou sílu, že vás mužou zničit nebo ochromit běhěm počateční fáze nužek, kde jim párkrat přelétnete pře nosem. 30mm kanónu vážne nic nebrání ve vaší desintegraci. Naštěstí tyto těžke stroje s vaámi bud nejsou schopne držet krok v otáčení, takže jim můžete unikat dlouhou otáčkou na jednu stranu. a nebo jsou přiliš pomalé a vy naberete rychlost klesáním a utečete (MÁTE doufám nějakou rezervní výšku, alespon 1000 stop, nejste náhodou pomalí a těsně nad zemí (low, slow, out-of ideas aka FUBAR ;-)))

Správne použití nužek chce zkušenost, hodně zkušenosti, a hlavně to už patří mezi pokročilá témata, takže se k nim vrátim při vysvětlováni "vysoké školy ACM - uměnim boje s Energii".

Filip "Skywolf" Kraus