TAKTIKA
Více o energii
Úvod
Energie dává více
možností
Manévrovací schopnosti
letadel s různou energii
Výšková převaha
Vyšší rychlost
V minulém článku o Boom
and Zoom taktice létání jsem mluvil
o používání Energie letadla. Boom and Zoom taktika jako
taková je ovšem jen velmi jednoduchý, přímočarý a dost
težkopádný způsob boje. Je výborná proti nic netušícím
cílům, proti těžkým a dobře bráněným bombardérům, v
jejichž blízkosti neni radno se dlouho zdržovat a v případě
útoku na větší množství nižších protivníků, protože
útočník si použitím této taktiky nejsnáze zachová
iniciativu s minimálním rizikem. Ovšem proti nepříteli,
který ví o útočníkovi je použití přímé Boom and Zoom
taktiky velmi neproduktivní, abych to tak nazval. Jednotlivé
vysokorychlostní útoky se dají vcelku snadno obelstít, a
dokonce to může dojít k takovému stavu, že nepřítel bude
dál dělat, to co měl původně v úmyslu a jen občas lehce
mimochodem uhne vašemu útoku.
Proto se časem vyvinula dobře propracovaná technika manévrového souboje, postavená hlavně na práci s energii, ovšem mnohem agresivnější a nebezpečnější než jednoduché Boom and Zoom útoky. Jako taková je cvičena a pilována až do dnešní doby moderních stíhaček, a zatím nevím o žádné další nové taktice (nepočítám-li technologické souboje raketových bojů mimo visuálni dosah).
Její základ je postavený na několika důležitých faktech o létání:
Energie umožnuje manévrování, čím více energie, tím víc možností pro pilota.
Každé letadlo manévruje v závislosti na tom, kolik má aktivní energie, tedy rychlosti. Nejlépe manévruje ve středních rychlostech.
Výšková převaha znamená hodně, ve většíně případů je to rozhodující faktor, a to i když jde jen o pár set stop.
Letadlo s větší aktivní energii (rychlostí) při stejné výšce má převahu. Může ji změnit na výškovou nebo poziční převahu a zajistit si tak rozhodující výhodu.
Cílem pilotů je donutit protivníka snížit svoji energii skrze jeho obrané nebo útočné manévrování a zároveň si svým lépe rozvrženým manévrováním udržet pokud možno co nejvíc energie tak, aby získali rozhodující energetickou převahu, kterou pak změní na výhodnou pozici ke střelbě a praask.
Nyní si to rozebereme trochu do detailů.
Pilot letadla má k
dispozici celou řadu manévrů, ovšem pro některé z nich je
potřeba určitá minimální vstupní rychlost. To se týká
hlavně vertikálních manévrů se stoupáním. Například Chandelle
- stoupavá bojová zatáčka je při nižších rychlostech
téměř bezvýznamná a manévry jako looping, wingover,
hammerhead jsou při nízkých vstupních rychlostech
naprosto neproveditelné.
S dostatkem energie se většina manévrů dá provést mnohem
snáze a často i rychleji. Veškeré točení je s dostatkem
energie o hodně rychlejší než při jejim nedostatku. Rozdíl
je často více jak dvojnásobný. Energie taky umožnuje rychlou
přeměnu za výšku, nebo odpoutání se z boje (piloti ze
zásady neříkají útěk ;-).
Z toho je doufám vidět, že je přáním každého bojového pilota, aby měl co nejvíc energie a jeho protivník co nejmíň. V boji většinou není dost času na opětovné získávání energie, kterou jste jednou ztratili, a jediný další způsob, jak rychle obnovit svoji rychlost je přejít do klesání a vzít si tak část potencíální energie - výšky, které ovšem máte jen omezené množství. Když už se dostanete do tohoto stavu, tak bych vážně zvažoval celkový ústup směrem domů, protože váš protivník vás dostal do krajně nepříznívé situace, a další setrvávání v boji by byla téměř jístá smrt.
Manévrovací schopnosti letadel s různou energii
Jak jsem se již
několikrát zmiňoval, každé letadlo má tzv. prahovou
rychlost (corner speed), při níž dokáže vyvinout nejvyšší
rychlost točení (úhlovou rychlost, tedy stupne za sekundu) pri
malém poloměru otáčení. I když neznamená úplně
nejlepší rychlost točení, nebo úplně nejmenší možný
poloměr otáčení, tak je to jejich nejvhodnější kombinace.
Tedy lze říct, že letadlo je při prahové rychlosti nejlépe
manévrovatelné.
Při rychlostech nižších klesá rychlost točení (špatné) a
zmenšuje se poloměr otáčení (dobré) až k rychlosti
dlouhodobého točení, což je rychlost točení, kterou je
letadlo schopné dlouhodobě udržovat bez ztráty výšky.
Obvykle je tak třetinová až poloviční v porovnání s
rychlostí točení při prahové rychlosti.
Při rychlostech vyšších než prahová rychlost krátkodobě
stoupá rychlost točení a velmi rychle narůstá poloměr
otáčení. Ovšem od určité rychlosti začíná do hry
vstupovat vzdušná komprese, která znemožnuje plné
vyklánení řídících ploch a tedy snižuje jejich účinnost
až k bodu, kdy už nemají skoro žádný efekt.
Zkuste si vzít třeba P38F, vylétnout do 15.000 stop, a pak si to namířit šikmo dolů tak pod 45 stupni. Cestou dolů zkoušejte lehce citlivost křidélek, směrovky a výškovky v závislosti na stoupající rychlosti a myslím, že vám to bude jasné. Po překročení 400mph bude P38 téměř neovladatelná, a vybrat ten šikmý let může být potíž. Existuje na to způsob, který není ovlivněný kompresí, a to je trimováni výškovky na stoupání, které vás z toho dostane, ale normální použití výškovky nebude mít valný efekt. Jo, a neberte si pozdější varianty, zejména ne P38L, která byla vybavena hydraulickými celokovovými ovládácími prvky a byla tak vůči kompresi mnohem odolnější.
Z toho všeho vyplývá, že když budete blíže své prahové rychlosti než váš protivník, budete více obratní! To je zásadní například v boji mezi 109kami a Spitfire, kde vzájemný rozdíl neni až zas tak vysoký. 109ka těsně nad prahovou rychlostí snadno přetočí Spitfire, který bude o 70km/h pomalejší než je jeho prahová rychlost. Ovšem pozor, točením zpomalujete, takže se té prahové rychlosti vzdalujete, což znamená, že třeba práve ta 109ka bude schopná přetočit Spita po omezenou dobu, dokud má dostatečnou energetickou převahu, ale jakmile zpomalí na jeho úroveň, bude na tom o poznání hůře. To klade na piloty náročný úkol, umět využít svoji dočasnou energetickou převahu k rychlemu se dostání do palebné pozice a zničení protivníka v co nejkratším čase, dokud útočník o výhodu nepřijde.
Výšková převaha vám
dává do ruky celou řadu skvělých karet. V první řadě
váš protivník, když na vás bude chtít zaútočit, tak k
vám bude muset stoupat. Tím ztrácí energii a klesá hluboko
pod prahovou rychlost (POZOR na letadla, která i když jsou
níže, tak si to hasí velmi vysokými rychlostmi nad 500km/h,
ty k vám vylétnou jako rakety a klidně jim zbude ještě dost
energie na manévrové napadení), a není nic jednodušího než
se vyhnout takovému útoku a vzápětí podniknout protiútok v
době, kdy protivník bojuje s ovládáním stroje kvůli poklesu
rychlosti pod pádovou a je téměř bezbranný. Takové
sestřely jsou skoro darem z nebes, tak si toho važte.
Další vaší výhodou je to, že na cíl můžete kdykoliv
zaútočit a protivník muže při nejlepším jen omezit dobu,
po kterou budete ve střelecke pozici a stižit vám úhel
střelby, ale i tak ve většíně případů se můžete snadno
dostat na jeho ocas. Když letíte směrem dolů, tak k změně
směru používáte křidélka a pouze natáčíte letadlo do
směru, ve kterém budete pak let vybírat. Váš protivník se
proti vašemu natáčeni nemůže bránit, dokonce i Zero ve
vodorovné otáčce je stále o hodně pomalejší než vaše
natáčení, a navíc při vybírání a přibližování se ke
střelecké pozici se snadno udržujete v blízkosti své
prahové rychlosti (proto dávejte bacha, aby jste při
střemhlavých útocích nenabrali příliš rychlosti), a jste
tak o dost více obratní než váš zoufale uhýbající tou
dobou již jistě dávno pod svoji prahovou rychlostí
neštastný protivník, takže vám těžko může utéct.
Proto jedna z nejdůležitějších věcí, na které musíte myslet, je vstupovat do boje pokud možno s výškovou převahou. Když už náhodou napadáte protivníka ve stejné výšce, zkuste nejdřív získat výškovou převahu a pak teprve se s nim zabývat (to raději nezkoušejte, jestliže váš protivník sedí ve výborně stoupajícím letadle). No a když už musíte bojovat proti výššímu letadlu, zbavte ho nejdřív jeho výškové převahy. Asi se vám to bude zdát divné, ale letadlo usazené na vašem ocasu je někdy lepší než výše postavený protivník. Tou dobou má sice značné poziční zvýhodnění, ale už žádnou nadbytečnou energii. A o pozici se dá snadno přijít ;-)
Když se ocitnete ve férovém souboji, asi jste něco dost podělali.
Jestliže vstupujete do boje ve vysoké rychlosti, a váš protivník není víc jak 3000 stop pod vámi, tak to nejlepší, co mužete udělat je kolmé stoupání dokud nezpomalíte na optimální rychlost (bacha na okolí a na případné další protivníky). Když už budete viset jak přízrak nad vaší kořistí, tak už si mužete vesele plánovat co a jak budete dělat, zatímco váš protivník bude nervozní, automaticky v defenzívě a bude spíše přemýšlet jak se ztratit. Jestliže jste byli na počátku ve stejné vyšce, a on neudělal totéž co vy, nebo udělal, ale byl v pomalějším stroji, tak jste právě teď získali nejspíš rozhodující výhodu. Ono vůbec pokaždé, když při setkání ve stejných vyškách nezačnete manévrem, kterým budete nějak konzerovat energii třeba do vyšky, tak si podřezáváte větev, na které stojíte.
Pokračování - Stíhací křivky a šetření s energii...